Aktuality
ikona článku

Pouť ke slávě Panny Marie

Když ve Bzové byla obnovena cesta do Šebířova, pamětníci tehdy vzpomínali na to, že do počátků sedmdesátých let dvacátého století tudy chodilo každé léto procesí. Při sázení stromků kolem cesty jedna ze sázejících navrhla, aby se tato pouť obnovila. Ostatní se jen pesimisticky pošklebovali, s poukazem na to, že je jiná doba, a že stejně nikdo dneska už nepůjde.

 

Janě Vepřekové to přesto nedalo a začala pátrat v historii. A jaké bylo její překvapení, když zjistila, že myšlenka této poutě se zrodila přímo na statku, kde již 5 let bydlí!

A tady je ten příběh z dávných kronik: „ Statek ve Bzové čp. 2 byl v 17. století obývaný rodem Bezoušků. Kolem roku 1796 se tam přiženil Jan Svatek z čp. 8. Rod Svatků byl na tomto místě necelých 50 let. V roce 1840 si dceru Josefa Svatka Veroniku vzal Jan Bednář ze Bzové syn Jakuba Bednáře z čp. 13. Za epidemie cholery v roce 1866 celá jeho rodina na choleru vymřela, přežil jenom jeho nejmladší syn František, kterému byly tehdy jen 3 roky. Statek čp. 2 byl dán k dispozici poručníkovi a následně sirotčímu fondu v Mladé Vožici. Tehdejší úřad rozhodl, aby cena tohoto byla složena na účet fondu, a když František Bednář dosáhl plnoletosti, což bylo tehdy 24 let, byl mu tento obnos po 21 letech v roce 1887 vyplacen a František Bednář za to koupil v důsledku inflace už jenom polovinu.“

Tolik citace. Pravda je však taková, že totiž František Bednář nemohl dostat zpátky svůj celý dům nejen v důsledku inflace, ale hlavně proto, že jeho poručník, tedy člověk, který měl být Františkovi odpovídající náhradou za zesnulého otce, hospodařil na statku tak špatně, že téměř úplně ztratil na hodnotě. A dostáváme se ke vzniku poutě. Zmiňovaný poručník svého činu litoval a na důkaz své lítosti jako odčinění nechal ve Bzové opravit kapličku a oltář, nechal vyřezat ze dřeva Panenku Marii, a zřídil na první neděli v červenci procesí ke slávě Panny Marie. To první se šlo v roce 1887. Od té doby se pouť slavila každý rok až do roku 1957, kdy byla zakázána. V roce 1968 byla po tři roky povolena a pak přišel další zákaz.

Po zjištění všech těchto informací Jana Vepřeková oslovila římskokatolickou farnost v Mladé Vožici a lidi z širokého okolí. Udělala pouti náležitou propagaci a vše ostatní svěřila do rukou božích. A světe, div se! 6. července 2014 se na nově vzkříšenou pouť po 44 letech vydalo kolem čtyřiceti poutníků. Od kapličky ve Bzové, se třemi zastávkami vždy u Božích muk. Na Nevadě, V kamení a u šebířovského mlýna. Tato zastavení slovem mile provázel Radek Malotín. Za Blanicí čekal se Šebířovskými pan farář Karas, který procesí dovedl do kostela na Bohoslužbu. A po ní se poutníci neodebrali nikam jinam než do hospody, kde pro ně bylo připravené občerstvení a tam konečně také mohli nechat tento jedinečný zážitek v sobě doznít při společném hovoru.

Poutí se slaví po Čechách hodně. V dnešním provedení jsou zpravidla plné atrakcí, hlasité muziky a kolotočů. Ale bzovská pouť je plná radosti, víry, dojemných setkání, vzpomínání i třeba očekávání. Takových poutí je jen poskromnu. Kdo by předpokládal plané pánbíčkaření, nebo snad náznak fanatismu, byl by opravdu velmi zklamán. Tak pokud vás zaujalo naše líčení pouti, přijďte 5. července do Bzové ke kapličce ráno v 8. hodin. A nebojte se, není to celodenní výlet, čeká na vás trasa dlouhá zhruba 2 km.